„Toto spojení ve mně evokuje pocit, že základní plat bude velmi nízký a bude záležet na výkonu (spíše prodeji), aby zaměstnanec dostal vysoký bonus.“
„Toto spojení na mě působí tak, že pokud nebudu dřít od rána do noci, tak si nevydělám ani na suchý rohlík, případně že je odměna za práci přímo závislá např. na počtu uzavřených smluv apod.“
Obecně vzato dotazovaní upřednostňovali v inzerátech jasné informace, které si potenciální uchazeč nemusel vykládat více způsoby:
„Mělo by následovat rozpětí mzdy a co je potřeba splnit na minimum a co na maximum, abych mohla ohodnotit, zda jsem schopná požadovaného výkonu dosáhnout a zda má pro mne vůbec smysl na inzerát odpovídat (a na druhou stranu, aby se firma mým životopisem nemusela zabývat úplně zbytečně)“.
„Nějak tu takzvaně „něco smrdí“. Otravovat bude zaměstnavatel zaměstnance i o dovolené, nemocenské nebo v době po pracovní době. Navíc to působí tak, že zaměstnanec bude otrokem své práce a trávit na pracovišti hodně přesčasů, samozřejmě neplacených.“
Podobně se k časové flexibilitě staví většina respondentů. Toto tvrzení pro mnohé znamená dát do práce mnohem více na úkor svého času a osobního života. Negativní zkušenosti mají zaměstnanci i s proplácením přesčasových hodin a obecně s domluvou se svými nadřízenými ohledně času, který jsou svému zaměstnání ochotni věnovat.
„Podle zaměstnavatele musí zaměstnanec pro společnost i dýchat a nedej bože, když chce žít také vlastní život. Opět to na mě působí tak, že práce bude od nevidím do nevidím, ale zaměstnance si neváží. Když ovšem zaměstnanec po letech takové práce, která velmi často ani není finančně ohodnocena, potřebuje nějaký ústupek od zaměstnavatele, pak se na něj zaměstnavatel vykašle v minutě.“
[i] Průzkumu se zúčastnilo 47 respondentů. 40% žen a 60% mužů. Zastoupení věkových kategorií je: 18 – 30 (30%); 31 – 40 (43%); 41 – 50 (17%); 51 – 60% (8,5%); 60+ (1,5%). 70% respondentů mělo vysokoškolské vzdělání, 28% středoškolské s maturitou a 1% základní.